V archivu knížete von Lichtenštejna ve Vídni se nachází pozemková a statková kniha z roku 1414, Urbář, který má pro naši Jihomoravskou domovinu a Mušov velkou historickou cenu. V této knize jsou zaznamenány nejen všechny výdaje a příjmy panství, ale také panských poddaných vesnice Mušov s údaji o velikosti jejich majetku a s jejich jmény. Zde tedy nacházíme první jmenovitý seznam mušovských obyvatel a můžeme si podle toho udělat obraz o vesnici jak vypadala před půl tisíciletím.

Tehdy zde bylo 41 domů, z toho 12 malých domků. Kromě 42 rodin, vesměs Němců, zde byli také původní starousedlíci, takže celkem zde bylo asi 300 obyvatel. Proti kolemcestujícím darebákům a přepadům byla vesnice chráněna dvěma branami. Jižní brána se nacházela u domů č.6 – č.107. Severní brána byla u silnice před transformátorem. Až do roku 1932, kdy se začalo s dlážděním silnice a prohlubováním cesty, bylo zřetelně v zatáčce vidět vyvýšeninu, na tomto místě zřejmě……….utrženo. U vesnice byl tenkrát velký ovocný sad a pod sadem byla panská louka, která musela být sečena a svážena.

Mušov měl tenkrát tři mlýny. Jeden se jmenoval Kapherna, ležel u Jihlavky, která tekla kolem hradby, ale už byl hodně zchátralý a opuštěný, zrovna tak, jako druhý, Praittenmühle (Preittenův mlýn). Velbermühl – třetí mlýn na Dyji byl pronajat za ročních 60 pfundů pfenigů a 84 pfenigů almužny splatných pánům. Lesy kolem Mušova se jmenovaly venkovní a vnitřní Topuš, Scheiben, Tiergarten atd……..Už tehdy měli mušovští mýto, důkaz, že už před 500 lety zde vedla cesta přes Dyji a její ramena a Mušov ležel na důležité dopravní cestě do Brna a do údolí Jihlavky. Další důležitá dopravní cesta vedla přes Dolní Věstonice přes Dyji. Zde se nacházely mýta na sůl a koně. Mušovské mýto se pronajímalo na sv. Filipa a Jakuba 2x ročně za 2 pfundy (2400,- Kč).

Soudní právo mělo panstvo. Ve vesnici se nacházel také soudní dvůr. Na ? sídlil ? Důkaz, že zde stál selský dvorec.

První seznam obyvatel – mušovských poddaných………

utrženo………

Mnoho obyvatel z Mušova má kolem roku 1414 tak, jak v době germánské, jen jedno jméno (křestní), ale ještě žádné jméno rodinné. Tato se tvořila teprve v průběhu křižáckých válek. Panstvo pro lepší rozlišení žádalo, že každý poddaný musí mít ještě jedno jméno, proto příjmení. Každý poddaný musel na sv. Michala odvádět poplatek panstvu ve výši 8 gr. (240,- Kč) za právo, že smí v panském lese sbírat dříví, chalupníci museli odevzdávat dvě slepice…………utrženo……..Ze sadu se platilo 8 grošů, mýtné se pronajímalo 2x ročně. Jen málo rodin z této doby se uchovalo na místě. Několik jich asi přesídlilo do sousedních obcí. Např. Toller do Nové Vsi, Fischer do Horních Věstonic, Siegl do Popic, Herbst do Brodu, Schuster do Dolních Věstonic, Beck se vyskytoval v Mikulově. Rodiny Hollerova a Wedlova jsou nejstarší z prokazatelných starousedlíků mušovských, jejichž předkové byli listinně zachyceni již před půl tisíciletím.

Již kolem roku 1270 je psáno v kounických análech o mušovském rybaření. Řeky tehdejší doby musely být plné ryb, neboť z rybných mušovských řek musely bát dávány velké poplatky mikulovskému panstvu. Kromě toho se musely odvádět ryby a sice k velikonocím za 2 pfennigy, na svatodušní svátky a k vánocům také tolik. Rybáři sedmi dyjských vod se jmenovali:

Stubel z Donawitz,……….atd., jmenování, komu které vody patřily…………..dále utrženo.

Jaká byla od pradávna mezi rybáři v Dolních Věstonicích a rybáři mušovskými:

1. Rybářský mistr z Dolních Věstonic měl právo lovit v koutě Aychen zu muschaw, t.j. určit zde hranici. Před ním nikdo nesměl na Dyji lovit se sítí. Kdo přesto chtěl lovit, tomu byly sebrány rybářské potřeby včetně sítě a předány panstvu.

2. Když jel rybářský mistr z D. Věstonic se sítí (tažnou) proti Mušovu, tak museli mušovští rybáři uhnout a až potom si vylovit svůj podíl.

3. Rybářský mistr mohl také lovit na Jihlavce pomocí oštěpů.

4. Když mohli mušovští rybáři prolomit led průměrným veslem, směli rybařit. Když někdo lovil přesto, že led byl tvrdý, byl potrestán.

5. Věstoničtí rybáři mohli směrem k Mušovu lovit až po Wasen (?). Mušovští za to nahoru k Věstonicím až po splav. Nikdo nesměl lovit pod ledem a v koutech.

6. Mušovští rybáři neměli žádnou stahovací síť ani tažnou, ale když věstonický rybářský mistr byl požádán, dal obojí k dispozici mušovským rybářům a mohli si vzít rybáře další kde chtěli. Za půjčení obdržel věstonický rybářský mistr 1/3 úlovku.

Toto všechno se přihodilo zřejmě častěji a asi vedlo ke sporům, protože se dočítáme, že „můj pán jim dovolil vzít loď a síť, ale museli platit 40 grošů (1200,- Kč) panstvu za rok za tuto libovůli“.

Mince tehdy měli německé a latinské názvy. Pfenig se jmenoval také Denar Pfund Liber, také tolar………….utrženo.

Letecké snímky Mušova

Mušov (okr. Břeclav)

Katastr dnes již zaniklé obce Mušov (záměrně zatopena při stavbě vodního díla Nové mlýny v roce 2000) nabízí nepřeberné množství archeologických lokalit z různých období, historických i prehistorických. Výsadní postavení mezi nimi však patří památkám z doby římské, jejichž množství a význam dalece přesahují hranice naší země.

   Budeme-li postupovat chronologicky a postupně sledovat běh času, narazíme nejprve na ojedinělý germánský žárový hrob v poloze U sv. Jana objevený v roce 1980. Keramická urna obsahovala zdeformované bronzové nádoby a celý hrob byl zavalen kamennou konstrukcí. Kvůli spodní vodě bohužel nemohl být dále zkoumán. Tento, na tehdejší poměry, bohatý hrob je datován na přelom 1.a 2.století našeho věku. Stejně starý je další žárový hrob nalezený v poloze U Kravína roku 1964 obsahující pouze zlomek bronzu, takže mohl být datován jen díky samotné urně. Oba hroby se nacházely poblíž tehdejšího řečiště Dyje, která se necelou míli východně stýkala se Svratkou.
   Druhé století znamenalo pro okolí Pálavských vrchů časy nepokojů. Někdy v jeho průběhu, ale nejpozději v jeho polovině, se v poloze Na Pískách (asi půl míle severozápadně od sv.Jana) usadilo germánské obyvatelstvo. Na rozsáhlém sídlišti byl proveden výzkum již v roce 1958 z důvodu narušení desítek objektů hlubokou orbou. Výzkum odhalil množství objektů, mimo jiné i typické germánské chaty s šestiúhelníkovým rozmístěním kůlů. Nalezená římská keramika naznačuje obchodní vztahy s blízkými římskými provinciemi.
   Ve druhé polovině 2.století však bylo sídliště narušeno jiným objektem – římským pochodovým táborem, jež byl určen pro krátkodobý pobyt vojska. V poloze Na Pískách byly nejprve leteckou prospekcí a poté ověřovacími výzkumy odhaleny celkem čtyři takové římské polní tábory, z nichž největší zaujímal plochu 38 ha (670 x 560 x 630 x 620 m).
   Podobné tábory byly leteckou prospekcí objeveny díky práci M.Bálka a O.Šeda během 90.let 20.století také v poloze Neurissen, jež se nachází asi dvě míle směrem na sever poblíž nivy řeky Jihlavy a v bezprostřední blízkosti polohy Burgstall (viz níže). Následující archeologický výzkum odhalil pozůstatky minimálně pěti polních táborů. Jeden z nich snad dokonce náleží raně římské augustovské době, což by mohlo dokládat vojenskou kampaň proti Marobudovi v roce 6 n.l. Unikátním objevem však byla římská dřevěná nadzemní stavba s apsidou a peristylovým dvorem (považovaná za principium) a nedokopaná studna hluboká 8,5m (původně asi 16m). Poněkud děsivým dokladem událostí, které se zde kdysi odehrály, je množství zvířecích (koně a tur) a lidských koster uvnitř příkopu tábora IV. Šlo celkem o 32 lidí a převažovaly mladé ženy. Mnohé skelety navíc nesly stopy brutálního usmrcení (useknutí hlavy, apod.).
   Přítomnost takového nakupení římských pochodových táborů je nepochybně spojena s jednotlivými kampaněmi tzv.markomanských válek (166–181 n.l.), které byly započaty masivním průlomem převážně svébských kmenů středodunajským limitem. Po letech válčení na území provincií se císaři Marku Aureliovi (císařem 161–180 n.l.) podařilo vytlačit Germány zpět mimo říši a zahájit odvetná tažení do Svobodné Germánie. Císařovy plány na ustanovení provincie Markomanie předčasně zhatila jeho smrt roku 180 ve Vindoboně. Jeho syn Commodus nebyl dost silný, aby pokračoval v jeho šlépějích a válku zakončil tzv.Commodovým mírem roku 181.

   Válka na cizím území vyžaduje zřízení opěrných bodů – komunikačních uzlů a velitelství. Jedním z nich byl bezpochyby komplex staveb v mušovské poloze Burgstall. Nacházel se na vyvýšenině poblíž soutoku Jihlavy se Svratkou a byl vzdálen asi 80 km od Vindobony. První systematický výzkum na této lokalitě zahájil již roku 1927 A.Gnirs a od té doby tu prováděla vykopávky celá řada badatelů (G.Hejzlar, R.M.Pernička, O.Šedo, E.Droberjar, J.Musil, J.Bouzek, B.Komoróczy a především J.Tejral). Byly tu odkryty pozůstatky dvou zděných staveb – velitelská budova (praetorium) a lázně (balneum). Obsahovaly podpodlažní topení (hypocaustum) a vodovod, stěny byly omítnuty barevnými omítkami. Nalezeno bylo množství cihel, některé s kolky X.legie. Komplex byl obehnán hrotitým příkopem a valem dřevěné konstrukce. Pozdějšími výzkumy byly prokázány i kůlové stavby tvořící řemeslnický okrsek na terasovité úpravě východního svahu – lze tedy prokázat, že zde působila dílna (fabricae).

   Že měly tyto stavby hlavně vojenský charakter (a ne civilní, jak se domníval A.Gnirs), dokládá množství nalezené výstroje a výzbroje římské armády – hroty kopí, trojbřité šipky, kování pochev mečů, bronzové, železné a stříbrné šupiny z několika pancířů, železné cvočky z římské boty (caliga), kování opasků a řemení a zlomky přileb. Obzvláště zajímavý je nález ozdobné bronzové faléry (významného římského vyznamenání), velká část stříbrného šupinového pancíře a unikátní spínací destička slavnostního šupinového pancíře (lorica squamata) jezdce X.legie.

   Lokalita je nejspolehlivěji datována nálezy mincí (zvláště ražby Antonina Pia, Marka Aurelia a Commoda). Nejmladší ražbou je ražba Septimia Severa (193–211) nalezená v depotu sedmi denárů na severním svahu již v roce 1932. Předpokládá se, že tato stanice byla Římany opuštěna na konci markomanských válek, ale spíše až krátce po nich. Situace na limitu se vrátila do stavu před válkami.

   Římané měli na své straně mimo jiné i foederáty rekrutující se z germánských kmenů, ať už od počátku spojeneckých nebo donucených sloužit v legiích po své dřívější porážce.

   Mezi významné římské spojence zřejmě patřil i velmož pohřbený v bohatě vybaveném, tzv.knížecím hrobě, z druhé poloviny 2.století, situovaném v katastru Mušova asi 1,5 jihozápadně od polohy Burgstall. Záchranný výzkum v místní štěrkovně provedl roku 1988 J.Peška. Hrobka o rozměrech 6 x 4 x více než 3 m byla již částečně porušena a v minulosti vykradena. Přesto však poskytla bohatý nálezový materiál. Šlo o téměř dvě stovky římských a germánských nálezů: 5 stříbrných nádob, 20 skleněných nádob, 8 bronzových nádob (zvláště je třeba zmínit unikátní kotel se čtyřmi hlavami Germánů s typickým svébským uzlem a plnovousem), dva picí rohy, toaletní a kosmetické potřeby, bronzovou dvouramennou lampu, bronzový skládací stolek s držadly v podobě koňských hlav, zlaté a stříbrné ozdoby, početnou výzbroj (vyniká především stříbrem tauzovaný hrot kopí) a výstroj (římský šupinový pancíř, bohatě zdobený opasek), tři páry honosných stoličkovitých ostruh a množství dalších kovových předmětů a samozřejmě římskou a germánskou keramiku.

   Antropologicky se podařilo určit pozůstatky dvou mužů zesnulých ve věku 40–60 let, avšak nejnovější výsledky DNA ukazují, že tu byla pohřbena ještě jedna žena. Šlo tedy zřejmě o rodinnou hrobku. Problémem však je datování milodarů. Dělí se totiž zhruba na dvě skupiny – jedna je datována asi do první poloviny 1.století a druhá do druhé poloviny 2.století. Buď byl tedy jeden z mužů pohřben již krátce po přelomu letopočtu či jim byly do hrobky dány věci v době jejich skonu již velmi staré, snad vzácné rodinné cennosti předávané z generace na generaci. Všechny tyto indicie ukazují, že zde byli pohřbeni významní příslušníci germánské aristokracie, kteří byli nějakým způsobem spojeni s římskou vládou v limitní oblasti. Snad alespoň v jednom případě mohlo jít nějakého vazalského krále.

   Z druhé poloviny 2.století, tedy zhruba z doby markomanských válek však mušovskému teritoriu náleží více nálezů. V poloze Mühläcker na pravém břehu Dyje (poblíž poloh Na Pískách a U sv.Jana) byl roku 1934 nalezen další žárový hrob. Hliněná urna ukrývala kromě kremace ještě zlomky skleněné nádoby, železnou sponu, zlomek železného plechu a hrudku pryskyřice. Pod urnou navíc ležely dva železné nože a hned vedle ještě železný klíč.

   V nedaleké poloze Zeiselberg byly zase v roce 1980 při hloubení rýhy pro vodovod odhaleny zahloubené objekty (podle D.Jelínkové byl aspoň jeden z nich částí chaty), v nichž byla mimo jiné nalezeny zlomky terry sigilaty středogalského původu a panonská keramika datující objekty taktéž do období markomanských válek.

   Po skončení bojů a odchodu římských armád se znovu rozmáhá germánská osada v poloze Na Pískách, o níž jsme se již zmínili výše. Určitým dokladem skutečnosti, že objekty na Burgstallu již přestaly sloužit svému účelu, je i výskyt pálených římských cihel z těchto staveb na germánských sídlištích v okolí. Sídliště Na Pískách funguje dál až do 4.století, ale největší rozkvět prožívá právě v prvé polovině století třetího.

   Postoupíme-li dále v čase, narazíme v této oblasti na pozůstatky chat ze samého konce doby římské a počátku doby stěhování národů. Záchranný výzkum z roku 1977 odhalil v poloze U sv.Jana pozůstatky chat, z nichž jedna, starobylé germánské konstrukce šestiúhelníkového rozmístění kůlů, skrývala depot kovových předmětů. Šlo o tři železné štítové fasetované puklice, železnou tzv.pečící pánev a bronzové östlandské vědro. Právě typické štítové puklice datují depot na přelom 4.a 5.století. Další chaty s konstrukcí trojice kůlů v kratších protilehlých stranách a s kůly v rozích lze zařadit do období od konce 4.století až do první poloviny 5.století.

   V témže roce vydala další svědectví opět výše již zmíněná poloha Mühläcker. D.Jelínková zde zajistila dvě porušené hrnčířské pece obsahující keramiku z druhé poloviny 5.století, tedy z již pokročilé doby stěhování národů.

Dobu germánského osídlení našich zemí uzavírá na katastru Mušova kostrový hrob z polohy Za Mlýnem, jež se nachází v těsné blízkosti dvou posledně zmiňovaných nálezů, avšak časově umístěný je až na samý závěr doby stěhování národů. Hrob obsahoval kromě skeletu ještě hrot kopí, železné kování kapsáře a zlomek železného nože.

Oblast Mušova poté vstoupila do další dějinné epochy…